Regresní techniky
Regresní techniky nacházejí své využití v případech, kdy neustále opakujeme podobné nepříznivé životní vzorce. Regrese je návrat zpět, je to nástroj, pomocí něhož můžeme dohledat a léčit původní příčiny našich potíží. Umožňuje nám prozkoumat časovou osu našeho vývoje. Ta zahrnuje kompletní informace vztahující se k našemu současnému životu.
Často se jedná o opakované úrazy, zdravotní, vztahové, ekonomické i jiné potíže, úzkosti, fobie. Rádi bychom ve svých životech učinili změnu, ale opakovaně se to nedaří.
Jak probíhá regresní uvolnění?
Na počátku regrese je nutné stanovit si přesný záměr, který bude naše vědomá pozornost sledovat. Regresí se prochází vleže, nejlépe ve volném pohodlném oblečení. Klient je uveden do uvolněného stavu, kdykoliv je možné proces přerušit a znovu se do něj opět vrátit. Klient zůstává stále při plném vědomí. V průběhu regrese sledujeme časovou osu příběhu klientova života až do momentu, kdy je zaznamenáno uvědomění si okolností, které souvisí s předmětem záměru regresního procesu.
V každém případě je vždy žádoucí, v závěru procesu dovést klienta k takzvaným koncovým jevům, což představuje plné uvědomění přítomného okamžiku spolu s příjemným duševním i fyzickým rozpoložením.
V jakém případě není regrese vhodná?
pro velice labilní osobnosti
pro lidi užívající silná psychofarmaka
pro drogově a alkoholově závislé
Příklad regrese ženy ve středním věku:
Otázky - záměr:
Co je nejpodstatnější, čím začít, abychom mohly vyřešit vzájemnou závislost s mamkou?
Úvodní relaxace těla
Vizualizace krajiny s napojením na vyšší Já
Zahrada, jsem malá, hraju si s panenkou, jsem ve stresu, musím něco vidět. Vzájemná láska. Ona mě má ráda a jsem to já, kdo si vymýšlí a dělá překážky. V dětství to bylo v pořádku. Kdy se to změnilo? Období dětství bylo poslední hezké, co bylo. VELIKÉ POUTO V DĚTSTVÍ. JAKOBYCHOM BYLY JEDNO. JE TO TAK SILNÉ. CÍTÍM TU LÁSKU.
Pocit chladu, studené zdi, kobka. Vidím mamku. Nešťastná, zhroucená, trpící. Vyčerpaná. Ve vězení dlouho. Je to těžké, ta atmosféra. Cítím tíhu. Přítomnost ve vzduchu víry, dogma. Jsem nějaký prostředník, skrz kterého se to děje. Vykonavatel přísnosti. Sama nechápu, proč to musí být tak přísné. Skrz přísnost naplňuji víru. Vnímám pocit těžkosti. Dlouhé, nekonečné, těžké, beznadějné, bezvýchodné.
Přestalo být srdce??? Nad tím jak jsem žila, co jsem dělala. Vidím provizorní postel na prknech.
Jak můžu dojít odpuštění?
Vidím soudce, přivedly mě tam dvě úžasné hodné bytosti. Čekám na odpověď.
Meditovat, odevzdávat, postupně pracovat.
Je ta vina věčná?
Celé je to blbost. Sama vytvářím svého soudce, pokud zruším konstrukci, mohu si odpustit.
I ona má svoji duchovní podporu. (mamka)
Úžasná záře, minulost velká, prosvícená cesta. Kdyby ona váhala mi odpustit, tak to světlo to podporuje. Jí bych měla problém odpustit, tomu světlu za ní není co odpouštět.
Když má tu sílu za sebou, nepotřebuje držet toho před sebou.
Těžkost té kobky, jak je to obtížné, náročné a těžké. Jak je to těžké, takhle strávit někde něco.
Došlo mi, že je samostatná bytost se svojí cestou. Velký skok oproti tomu, než to bylo před tím.
Je skvělé, že jsi veselé dítě, ten stav dětství.